Město Unhošť a Křižovníci

Unhošť jako ves existovala v raném středověku a z této doby také pochází název, který vznikl asi na základě osobního jména "Uněhost", osoby, která tu měla statek.

Osídlení se datuje od 9. století. Městem se stalo později, protože ve středověku nesplnilo požadavek stavby hradeb. Jeho poloha byla výhodná, neboť se nacházelo při starobylé cestě z Prahy na Křivoklát.

Nejstarší písemné zprávy o Unhošti pocházejí z doby krále Přemysla Otakara II. Kolem roku 1329 mělo městečko  již vlastní samosprávu a stalo se hospodářským i kulturním střediskem širrokého okolí. Nositelem vzdělanosti byla škola, o níž jsou zmínky kolem roku 1380.

(Více o městě Unhošť naleznete na: www.mesta.obce.cz/unhost/historie).

V případě válečného tažení utíkali obyvatelé i se svým majetkem do hlubokých křivoklátských lesů, kde byli v bezpečí. Úzkými cestami do neznámých hvozdů se vojáci nehnali.

Dodnes je v jednom z těchto údolí památka v podobě kapličky, zasvěcené Panně Marii se zázračnou studánkou. Ke kapličce do Žlábku se koná každoročně pouť. Obraz v kapličce je namalován podle tzv. Roudnické madony (originál je ve starých sbírkách gotického umění v Anežském klášteře).

Nejvýznamnější stavbou v Unhošti je kostel, původně románský, darovaný Janem Lucemburským řádu křížovníků s červenou hvězdou v roce 1329.

Kostel je zasvěcen sv. Petrovi a Pavlovi.

V antikvariátu, který sídlil v Karlově ulici blízko Karlova mostu, byl dlouho vystaven grafický list Bohemie Rosa. Na jednom z okvětních lístků je Unhošť.

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou
Ordo militaris Crucirogenum cum rubea stella

Dodnes zůstal jediným mužským řeholním řádem českého původu, který založila žena - Anežka Přemyslovna a má své centrum v Praze.

Stalo se tak v roce 1233, kdy se řád vyvinul z laického špitálního bratrstva u kostela sv. Haštala v Praze, které pomáhalo pečovat o nemocné, chudé a poutníky.

Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Vedle sv. Augustina, jehož řeholí se řád řídí, se zvláštní úctě těší tajemství utrpení Krista a dále úcta ke sv. Kříži, zejména jeho Nalezení a Povýšení. Jeho posláním bylo spojení ideálů rytířského života s životem duchovním.

Od roku 1238 měl již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 křížovnický řád trvale usídlil u Juditina mostu, kde byly vybudovány klášter s kostelem sv. Františka a špitál. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (údržba mostu, opevňovací práce apod).

Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Velmistr křížovníků byl na úrovni člena královské rodiny po králi, královně a kralevici. Rytíři nesměli nic vlastnit, ale mohli nosit zbraně pro svoji ochranu. Právně byl majetek křížovníků osvobozen od daní a byl pod ochranou papeže. Anežka, zakladatelka řádu měla u křížovníků vlastní celu a sama dohlížela na jeho chod. Prvním velmistrem řádu byl Divišovec.

Záhy po svém vzniku se řád rozšířil i na území Moravy, Slezska, Polska a Uher. Vedle špitální činnosti se křížovníci věnovali rovněž duchovní správě na svěřených farách. Nejvyšší představený řádu měl titul mistra, později velmistra.

Až do 18. století měl řád i své laické bratry, později jenom kněze.

Radu velmistra tvoří řádoví konzultoři. Někteří z řádových kněží se stávali čestnými komtury. Domácí původ křížovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I. Rozkvět řádu spadá do doby vlády Karla IV., kdy spravovali na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a v Uhrách.

K významným komendám (středověká sídla rytířského či křížovnického řádu) patřily vedle Prahy, Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha – Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum nad Ohří. Na Moravě pak proboštství Hradiště sv. Hypolita u Znojma. Většina z nich kromě pražského konventu zanikla během husitských válek. Důležité byly i komendy slezské, např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které působily až do sekularizace v roce 1810.

V novější době spravovali křížovníci větší počet farností, zejména v západních Čechách, Sedlec – Karlovy Vary, Cheb, Tachov, Loket aj. K významným duchovním správám náleží chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni.

Důležitou roli sehrál řád při obnově pražského arcibiskupství v roce 1561, když byl do čela arcidiecéze postaven velmistr křížovníků a vídeňský biskup Antonín Brus z Mohelnice. Post arcibiskupa vykonávali nejvyšší představení řádu až do roku 1668.

V době prvorepublikové byl řád nucen omezit své charitativní a špitální aktivity a věnoval se duchovní správě.

V období okupace nacisty byly budovy pražského řádového centra zabrány pro potřeby gestapa.

V 50. letech 20. století komunistický režim křížovníky opět vyhnal a v jejich pražském areálu bylo ministerstvo vnitra.

Jediná komenda, která působila i přes komunistickou likvidaci byla u sv. Karla Boromejského (Karlskirche), která suplovala pražské centrum. Řád tam pomáhal spoustě českým a slovenským uprchlíkům.

Ještě před pádem komunismu došlo v Římě ke kanonizaci sv. Anežky.

Tajně zvolený řádový generál velmistr Sirový  se po listopadu 1989  aktivně pustil do obnovy řádu a restituce jeho majetku, avšak tragicky zemřel v roce 1992.

Z rozhodnutí papeže byla v roce 1992 ustanovena řádová delegátská správa, v jejímž čele stanul apoštolský delegát světící biskup pražské arcidiecéze Msgre Fr. Václav Lobkowicz, O. Praem. Tato funkce přinesla řádu hmotnou, duchovní i personální soběstačnost a rozvoj.

Řád postupně opravuje kostely a své kulturní poklady pozvolna zpřístupňuje pro veřejnost.

Řád roste i početně. V roce 1991 měl 13 členů, k počátku roku 2001 jich bylo již 21.

Křížovnický řád přispívá na mnohé sociální programy a na provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Velmistrem řádu je v současné době jeho milost PharmDr. Mgr. Josef Šedivý, O.Cr..

 Znak - v černém poli osmihrotý kříž, zvaný maltézský a pod ním šesticípá červená hvězdička.

 Oděv - černý talár se dvěma bílými jazýčky na kolárku. Plášť je zdoben vlevo nahoře výšivkou červeného osmihrotého kříže s červenou hvězdičkou. Velmistr nosí u boku skvostný meč a hlavu má pokrytou velmistrovským bílým hedvábným kloboukem (drahocenný sobolí plášť se ztratil).

Zkratky - O.Cr., O. Crucig.

Přes všechna strádání, která řád v průběhu staletí musel překonat, krásná idea sv. Anežky založená na opravdové lásce k bližnímu pokračuje dále a měli bychom se za ni modlit ...

Vypracováno za pomoci e-vln: Wikipedie, www.mesto.Unhost, s laskavým svolením Římskokatolické farnosti Fr. Lázně, www nbv, atd.

Chrám sv. Petra a Pavla

Na světě není nic mocnějšího než myšlenka, která přišla včas  (Victor Hugo)

A tak tomu muselo být i za dávných časů, kdy lidé v raném středověku postavili na místě, kam dnes chodíme v Unhošti do chrámu sv. Petra a Pavla na bohoslužby, dřevěný kostelík. Byla to myšlenka, která vedla skupinku lidí, aby zorganizovali stavbu prostory, kde se chtěli setkávat na jednom místě a sloužit tam Bohu...

Ve studii Dr. Jana Šťovíčka se dozvídáme, že někdy kolem 2. poloviny 13. století byl dřevěný kostelík nahrazen jednolodním románsko-gotickým kostelem z opukového zdiva. Jeho podélná loď byla kryta plochým trámovým stropem a přecházela v trojboké kněžiště s gotickými rysy. Stavebníkem byla pravděpodobně správa královského křivoklátského panství, k němuž v té době Unhošť patřila. Patronem kostela byl sám český král jako držitel křivoklátského panství.

Nejstarší zpráva o kostele se nachází v listině krále Jana Lucemburského z 19. 10. 1329, jíž tento panovník postoupil kostel v Unhošti s příslušným právem podacím rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze. Byl to závažný právní akt, neboť s výjimkou kališnické césury se fara v rukou křižovníků s červenu hvězdou udržela až do dnešních časů.

Z období vrcholné gotiky 14. století pochází gotické pískovcové sanktuárium, které se nachází v presbytáři. Obdélný výklenek, v němž původně byla uchována eucharistie, je překryt novějšími dřevěnými dvířky s kováním a je  rámován profilovanou římsou. Ta je nahoře zakončena trojúhelníkovým štítem, v jehož výplni je vytesán gotický štít se znakem, o němž je možno se domnívat, že patřil prvnímu známému unhošťskému faráři panu Bušku Linhartu, který pocházel z rodu vladyků z Braškova. V Unhošti je uváděn v roce 1347 a byl asi bratrem, či bratrancem Buška Leonarda, kanovníka metropolitní kapituly pražské a prvního ředitele stavební huti svatovítské katedrály za její gotické přestavby. (Buškovu bustu ve svatovítském triforiu doprovází obdobný znak).

V době husitské revoluce museli křižovníci z Unhošťské fary odejít a vystřídali je kališničtí faráři, kteří zde byli až do osudné bitvy na Bílé Hoře.

Katolická duchovní správa tu byla obnovena až po 30-ti leté válce. Stalo se tak  v roce 1661, kdy se sem vrátili duchovní faráři z řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Farní chrám byl po této strastiplné válce dosti poškozen. Město nemělo hradby a tak byla v roce 1656 k severnímu bloku kněžiště přistavěna mohutná hranolovitá věž,  aby sloužila jak kostelu, tak potřebám strážní služby pro město. Věž byla na vrcholu opatřena ochozem a světničkou věžného, který měl pro městskou radu hlídat město a hlásit případné požáry, pohyby vojsk a loupeživých skupin. Tato služba tu byla až do roku 1897.

Věž je 42,5 m vysoká a v jejím přízemí se nachází sakristie. Má 4 patra a je ukončena šindelem pokrytou barokní cibulí  s měděnou lucernou a na vrcholu pozlacenou makovicí s křížem, na jehož úpatí je posazena křižovnická hvězda.

Zároveň tato věž nahradila zničenou starší zvonici, která stávala na severní straně někdejšího starého hřbitova, jenž  byl u kostela až do 18. století. Po válce je  opraven a zčásti renovován, a tak se stalo i s kostelem. Byl v něm vytvořen nový malovaný strop a jeho stěny byly vyzdobeny císařským orlem, znakem města i místních cechů.

Počátkem 18. století byl kostel barokně přestavěn. Loď k západu byla rozšířena přístavbou s hudební kruchtou.  Tyto stavební práce vedl pražský stavitel a mistr

František Fortini, který pracoval ve službách různých architektů. F. Fortini prováděl stavby pro známého Jana Baptistu Alliprandi, který pracoval pro pražské křižovníky s červenou hvězdou. Ti finančně zabezpečili stavební úpravy v kostele sv. Petra a Pavla.

Současně byla staticky zabezpečena věž opěrnými pilíři a loď a kněžiště byly výškově sjednoceny.

Okna byla opatřena jednotnou šambránou se znamením kříže a byly vytvořeny nové chrámové vchody.

Hlavní vchod na jižní straně z náměstí byl opatřen pískovcovým portálem a supraportou s křížovnickým znakem a souměrně s ním byl na protilehlé straně vybudován vedlejší vchod z tehdejšího hřbitova.

Chrámový exteriér byl zvýrazněn novým průčelím, komponovaným v barokním duchu, jež je také umělecky nejhodnotnějším a nejpůsobivějším z těchto úprav. Unhošťskému kostelu i po této úpravě zůstal zachován ráz nenáročné sakrální architektury, která navenek působí jako barokní stavba.

Varhany pocházejí z období kolem roku 1746 a jsou dílem pražského varhaníka Jana Ferdinanda Schwabla.

Na konci 19. st. byly provedeny úpravy kněžiště a postaven nový hlavní oltář ve stylu pseudorenesančním. Pochází z dílny sychrovského řezbáře Petra Buška. Byl dokončen v roce 1892, tak jako i oltářní obraz patronů chrámu, apoštolů sv. Petra a Pavla, jenž je dílem pražského umělce Emanuela Dítěte.

V lodi na evangelijní straně v nice v průčelí se nachází polychromovaná socha Panny Marie.

Hlouběji v lodi je osazena barokní kazatelna z 2. pol. 18. stol. s kartuší Kázání rybářům a nápisem Beati qui audiunt verbum Dei et custodiunt illud - Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají ho.

Kazatelnu doplňují ještě andílci, ze zrušených bočních oltářů, kteří sem byli přeneseni a harmonicky do ní vkomponovány K. Stádníkem.

Na počátku 20. stol. byl opraven strop lodi a v kněžišti starobylá klenba nahrazena plochým stropem.

Poslední větší úpravy se v kostele konaly v letech 1971-72 v souvislosti s novými liturgickými ustanoveními 2. vatikánského koncilu. Provedlo je pražské družstvo Štuko spolu s akad. sochařem Karlem Stádníkem, který vytvořil novou originální Křížovou cestu a plastiku Poslední večeře Páně, kterou zakomponoval do barokní oltářní mensy, jíž převzal ze zrušeného oltáře sv. Barbory a učinil z ní nový obětní stůl pro liturgii čelem k lidu.

Hodnotná barokní křtitelnice je provedena z červeného pískovce.

Chrámové lavice jsou novodobé, z 19. st.

Ve výklenku u nepoužívaného severního vchodu, jsou umístěny jesličky, které zhotovil v letech 1963-68 pražský výtvarník Václav Andres a jsou k vidění v čase vánočním.

S chrámem je nedílně spojen hlas zvonů, které ohlašují mše svaté, církevní slavnosti apod.  Kdysi i všechny významné události v životě města a farnosti. Původní barokní zvony ze 17. – 18. st. byly zrekvírovány za 1. sv. války. V roce 1923 pak byly pořízeny nové, ale hlaholily pouze 18 let, neboť za 2. sv. války i ty byly zrekvírovány. Nové zvony byly pořízeny až v letech 1973-76. Byly slavnostně posvěceny a mají svá jména - sv. Petr, sv. Pavel, sv. Anežka Česká, Panna Maria, sv. František Xaverský a sv. Josef.

Bylo jich celkem 6 a představují mistrovské dílo zbraslavského zvonaře Rudolfa Manouška.

V kostele se nachází několik kamenných náhrobků. Pochovávali se sem šlechtici a přední měšťané

V okolí kostela stojí  socha sv.Václava, která pochází z doby před rokem 1750 a je sem přestěhovaná obce Žebráky u Tachova roku 1882.

Druhou sochou je  sv. Jana Nepomucký, který se nalézá v zahradě za kostelem, je také barokní a datuje se od roku 1730.

Hřbitovní kaple sv. Barbory, stojící uprostřed nového hřbitova, pochází z  konce 17. století. Dnešní podobu dostala přestavbou v 2. pol. 19. století.

Klasicistní fara se na dnešním místě nachází od 1.poloviny 19. století.

Mezi duchovní správce  unhošťské farnosti patřili:

1347 - P. Bušek Linhart        

1348 - P. Beran                       

1575 – P. Petr Voják

1618-20 utrakvistický kněz Josef Albín

1807 – 1822  - kněz Jan Jungmann, bratr Josefa Jungmanna, známého aktivisty národního obrození. Kaplanoval na zdejší farnosti,  chodil mezi prostý lid, zapisoval česká slova, která se málo používala a přispíval svými zápisky do bratrova připravovaného slovníku. Po 18-ti letém rozloučení se sem v roce 1840 vrátil zpět jako farář a zde i dne 25.12.1842 zemřel. Pohřben byl na unhošťském hřbitově v kruhu svých duchovních předchůdců nedaleko kaple sv. Barbory.

1797-1824 P. Josef Ignác Pauli.