Svátostina (lat. sacramentalium) jsou symbolické liturgické úkony, kterými se na způsob svátostí naznačují účinky, zvláštně duchovní, jichž se dosahuje na prosby církve (SC 60). Existuje celá řada rozličných svátostin, všem je jim společná modlitba ve jménu církve.

Pro římskokatolickou církev definuje svátostiny kán. 1166 CIC/1983: „Svátostiny jsou posvátná znamení napodobující určitým způsobem svátosti, jimiž se naznačují účinky, zvláště duchovní, a získávají se na přímluvu církve.“

Pohřeb

Církevní pohřeb vyprošuje zemřelému duchovní pomoc, prokazuje úctu jeho tělu a pozůstalým dodává útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem.

Církevní pohřeb může mít jen věřící. Pozůstalí zvolí uložení do hrobu nebo zpopelnění. 
Pokud vám někdo z blízkých zemře doma, zavolejte pohřební službu. Potom můžete, třeba i spolu s pohřebnictvím, zavolat na farní úřad. Dohodne se termín pohřbu a navíc se může dohodnout schůzka kněze s pozůstalými před pohřbem. Jistě uvítáte možnost promluvit s knězem o těch praktických i duchovních věcech při úmrtí blízkého člověka. Pohřeb má dvě části: mši svatou za zesnulého a po ní rozloučení (u pohřbu pokračuje na hřbitově).

Žehnání

Každé žehnání je chválou Boha a prosbou o jeho dary. Vzývá se Ježíšovo jméno a koná znamení kříže. Žehnat je možné osoby, předměty, místa. Požehnat drobné předměty (růžence, křížky) můžete přijít nejlépe po mši svaté do sakristie. Na žehnání domu, auta, pole atd. se domluvte s některým knězem, nebo zavolejte na faru.

Zasvěcení

Některá žehnání mají trvalý dosah: vyhrazují osobu, předmět nebo místo pouze ke službě Bohu. Zasvěcení osob: soukromě (modlitba v Kancionálu) nebo veřejně řeholními sliby nebo žehnání pro některé církevní služby (lektor, akolyta). Kontakt na řeholní společenství nebo přijetí služby v církvi zprostředkuje každý kněz.

Exorcismus

Církev prosí Ježíše Krista, aby určitá osoba byla uchráněna nebo vymaněna z moci Zlého ducha. Jednoduchý exorcismus se provádí při křtu nebo každý věřící modlitbou Svatý Michaeli, Archanděli. Slavný exorcismus smí konat pouze kněz pověřený biskupem. Nejde přitom o uzdravení z psychické nemoci. V případě podezření se obraťte na kněze nebo biskupa.

Denní modlitba církve (breviář)

Celá církev od počátku chválí svého Pána společnou modlitbou. Ta je rozdělena na několik částí, hlavní jsou ranní a večerní chvály. Kněží, řeholníci a řeholnice se modlí každý den všechny části, laici jsou zváni podle možností.